iCON, iCON a zase ten iCON. Článek o dojmech a pojmech z této konference psaný na iPadu ve vlaku ČD, a to formou zápisníku z cest.
Den 0
Konečně chvilka klidu a hlavně času, kdy se mohu podívat na oficiální aplikaci konference iCON a zaškrtat si přednášky, které by mému uchu neměly uniknout. Nakonec je jich, k mému milému překvapení, docela dost. Program je vyvážený a přináší od každého něco, vybere si tak každý platící i neplatící. To je rozhodně fajn.
Den 1
Den D pro všechny applisty je zde. V momentě, kdy toto čtete, je už sice po akci, ale když tento článek teď píši, tak mě to teprve čeká. A očekávání? Žádná! Vím, že to bude naprosto profi zmáknutá akce s maximem užitného obsahu. Cesta vlakem mě zase opravdu nabuzuje, proto se na samotné zahájení akce těším o to víc. Nechť je železniční koridor konečně dostavěn a utrpení z cestování na lince Tábor – Praha se zminimalizuje.
Rozčarování však přináší zmíněná aplikace iCON Prague, která mi smazala všechny přednášky, které jsem chtěl navštívit. Zaškrtávací kolečko tak podstupuji nově a doufám, že naposledy. Po zkušenosti z loňského roku nezapomínám povypínat notifikace, prý snad odladěné, ale věřte tomu, že baterka iPhonu je přeci jen jedna.
Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, zvolená lokace pro konání akce je sice příhodná v jeho designu, ale je až ironické, jak uvnitř Národní technické knihovny skoro nechytnete signál a při množství lidí uvnitř tak musíte každý telefonát běžet vyřídit ven. Inu, něco za něco. Alespoň že potíže s Wi-Fi se od loňského roku povedly eliminovat na minimum, a tak je toto bezdrátové připojení i použitelné.
První šok ale přichází záhy, Tomáš ztratil svůj iPad. Po hodince totální psychické deformace přichází vysvobození! Ostraha je natolik důvtipná, že iPad, který sama nalezla, u sebe také uschovala. A díky spásné myšlence zkusit se jí vlastně zeptat, zda-li něco neví, se naštěstí vše vrátilo zpět do normálního stavu mysli. Třikrát hurá.
Snahou Appliště je vám přinést obrázek z této akce, kdybyste se třeba již nadcházejícího ročníku chtěli účastnit a na tomto z nějakého důvodu chyběli. Proto natáčíme a natáčíme. Tentokrát nejen VideoCast, ale za pomoci „starého známého” Karla Greifa (Na VideoCast s ním se můžete podívat zde) i malou upoutávku na druhý den konference (ke zhlédnutí zde).
Povím vám, že všechno domluvit a natočit dalo pěknou fušku. O to strašnější tak je to, co následuje. Přichází totiž druhý šok! Tentokrát se ztratila paměťová karta, na které je veškerý záznam. Akutní záchvat myokardu tak vážně není daleko. NAŠTĚSTÍ se po chvilce plašení nachází v batohu našeho kameramana a střihače, tam ji opravdu nikdo nečekal, viď, Jirko?
V 75. VideoCastu se tak můžete těšit na rozhovor s Vláďou Janečkem ze SuperApple.cz o tom, jak se dělá tištěný magazín. Můžete se těšit i na rozhovor s Tomášem Tesařem, který vám poví, kde lze vidět výstavu fotografií Snap i po skončení konference. Honza Březina vám zase řekne novinky z Fripita a ukáže unikátní hračku – fotoaparát Lytro. Ještě si budeme hrát s LEGO stavebnicí a zjistíme, jestli jsme zkonzumováním všech těch přítomných burgerů a kebabů něco nepřibrali. To vše za předpokladu, že se nevyskytne nějaká technická chyba samozřejmě.
Po výše řečeném stresu musí následovat chlazený alkoholický mok, protože bych to opravdu asi už neustál. Dostavuje se i chvilka času na některou z přednášek a na popovídání si s kamarády, kolemjdoucími i pořadateli. Aby toho ale nebylo málo, přichází třetí a (naštěstí) poslední šok. Někdo má hlavu velkou, někdo zase malou a někdo je prostě chromý! Zlomená náhlavová sluchátka nejmenované značky jsou tak poslední kapkou, která mě utvrzuje v tom, že je na čase to pro dnešek zabalit. Budiž tedy.
Den 2
Po večerní „procházce” Prahou přicházíme sice trochu unavení, avšak o to více natěšení. Navštěvujeme přednášky, popíjíme kávu, jíme štrúdl a doháníme nějaké resty z předchozího dne. Zejména natočení závěru VideoCastu je vtipným, když Petr Mára musí skákat přes hodně rozevřený stativ (vypůjčený od Tomáše Tesaře – kterému tímto ještě jednou děkujeme), při realizaci zase jednoho z Jirkových nevšedních nápadů. Žádná „šokovka” naštěstí už nepřichází.
Takže iCONe, snad zase za rok! Připravuješ mi totiž vždy velice zajímavé zážitky. Teď jdu tedy na vlak a sepíši v něm mé zážitky z tebe.
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.