V poslední části našeho seriálu se s námi podělí o příběh Guy Kawasaki a v druhém příběhu se pak dozvíte, jaký „strach“ ze Steva měli někteří zaměstnanci.
Neomalený, ale schopný
Guy Kawasaki, hlavní evangelista Macu a komunikační kanál s vývojářskou komunitou, pracoval v době uvedení Macu v roce 1984 ve své kanceláři, když se náhle objevil Jobs s dalším chlapíkem. Zeptal se mě na názor na program od jednoho vývojáře, který se jmenoval Knoware, což byla zkratka pro znalostní software (KNOWledge softwARE).
Řekl jsem mu, co si myslím. Je to špatný program, vychází z DOSu, grafický design je otřesný a nehodí se do prostředí Macu. Bylo to hodně negativní. Když jsem skončil, otočil se na chlapíka. Pak se podíval zpátky na mě a řekl: „Guyi, toto je CEO Knowaru.“
To byl způsob jakým Steve sděloval lidem různé věci. Pokud jste Stevův fanoušek budete argumentovat tím, že věděl jak odfiltrovat rušivé podněty. Pokud nejste fanoušek, pak byste řekli, že trpěl nedostatkem slušnosti.
Navzdory tomu, jak jednal s lidmi, dokázal přilákat do Applu skvělé lidi. Na rozdíl od většiny šéfů dokázal ocenit dobrou práci. Jsou dvě varianty, jak dát zaměstnancům dobrou zpětnou vazbu. Chce to někoho, kdo pozná, kdy si vedete skvěle nebo úplně špatně, někoho, kdo je dostatečně neomalený, aby vám to řekl. Je spousta lidí, kteří tohle nejsou schopni rozlišit a zároveň jsou drzí.
Pokud jste chtěli dělat skvělou práci, mohli jste ji dělat u Applu. Museli jste za to, ale něco zaplatit – veřejné ponížení. Něco takového by v HP nikdy nestalo. Na druhou stranu u HP byste nemohli dělat nejlepší práci, protože tam není nikdo, kdo by vás dostatečně ocenil.
Pro koho byste teda radši pracovali? Pro Apple nebo HP?
Všimne si čehokoliv
Emily Brower Auchard, která byla členem PR týmu Steva Jobse v NeXTu, říká, že Jobs byl velice všímavý a vnímal každý detail.
Jedním z mých úkolů bylo zapisovat pro Steva poznámky na tiskových konferencích. Jednou před tiskovkou jsem si uvědomila, že mám dvě různé boty. To ráno jsem se rychle oblékala a vzala jsem boty s přesvědčením, že jsou to černé lodičky. Nebyly. Zavolala jsem svojí šéfce, aby mi poradila, co mám dělat. Řekla mi, že si toho Jobs určitě všimne a ať si raději seženu někde jiné. Tak jsem rychle jela jako šílenec do Stanfordského nákupního centra a koupila si náhradní boty v Nordstromu a vrátila se urychleně do kanceláře. Bylo to moje nejrychlejší nákupní rozhodnutí.
Zdroj: The Forbes
Zapojte se
0
0
0
0
0
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.