Dnes se opět chystám trošku nakouknout do historie. Máme za sebou připomenutí legendárního iMacu G3 a jeho krásného nástupce iMacu G4. eMac je trošku chudší příbuzný, řekněme bratranec, obou zmíněných elegantních pánů. Z každého si vzal něco, od G3 podědil CRT obrazovku a nízkou cenu, od G4 zase výkon. Tak se mu pojďme kouknou pod kabátek.
Zkratka eMac znamená education Mac, což si dnes můžeme volně přeložit jako Mac pro školství. Začal se prodávat v dubnu roku 2002 a původně se prodával jen studentům, učitelům a do škol. Zájem byl takový, že se v Apple rozhodli po asi dvou měsících prodávat eMac i běžným smrtelníkům. Hlavním lákadlem byla cena, která se u základního modelu smrskla na krásných $999, což bylo oproti podobně vybavenému iMacu G4 za $1299 citelné pro každou peněženku. Jediný zásadní rozdíl byla obrazovka 17″CRT vs. 15″ LCD.
 |
| Prostě krasavec |
První model dostal do výbavy procesor G4 o taktu 700 MHz (800 MHz u dražší varianty), což mu propůjčovalo výpočetní sílu dražších kolegů. Nutno říct, že procesory G4 patřily v roce 2002 ke špičce a hravě konkurovaly procesorům Intel a AMD s mnohem vyššími takty. Procesoru sekundovalo 128 MB operační paměti, kterou bylo možné rozšířit na rovný 1GB, což mohlo udělat z tlouštíka v bílem hodně výkonnou stanici. Označení tlouštík nezní moc hezky, ale s váhou necelých 23 kg se těžko hledá vhodnější označení. O grafické výpočty se starala karta GeForce 2 MX s 32MB DDR SDRAM video paměti, což mimochodem nebyla žádná pecka. Na HDD o velikosti 40GB byl dodáván operační systém Mac OS X verze 10.1.4. „Puma“. Součástí byla také optická mechanika ComboDrive (CD – čtení / zápas , DVD – pouze čtení) nebo v dražší variantě SuperDrive (CD/DVD – čtení i zápis). K další výbavě patřila poměrně bohatá nabídka portů: 3 kusy USB, 2 kusy FireWire 400, 100 Mbps síť, 56k modem, audio výstup i vstup a konečně mini-VGA výstup. V multimediálních aplikacích určitě potěšil integrovaný mikrofon a zabudované reproduktory Harman Kardon. K eMacu bylo možné dokoupit AirPort kartu, která se připojovala na antény, které byly standardně vyvedeny. První eMac tedy mohl umět 802.11b o teoretické rychlosti 11 Mbps.
 |
| Bohatá nadílka portů |
Jednotlivé verze eMacu jsou od sebe prakticky nerozeznatelné. První i poslední verze si je podobná jako vejce vejci. Poslední revize obsahovala G4 o taktu 1,42 GHz, mohla mít až 160 GB disk a až 512 MB RAM. To už je hodně slušná nadílka. Porty USB povýšily na verzi 2.0 a volitelně se dodával i Bluetooth. O grafiku se starala karta ATI Radeon 9600 s 64 MB vlastní video paměti. Je podivné, že zde byly stále jen antény a AirPort kartu si každý musel dokoupit, alespoň rychlost vyrostla na 54 Mbps. Jako základní systém byl dodáván OS X 10.4. „Tiger“. Tento model se přestal prodávat asi v půlce roku 2005, ale trošku slabší verze byla pro školství, studenty či učitele dostupná ještě rok poté. Pak eMac definitivně zhynul.
 |
| I bez krytu vypadá fantasticky |
Ohlasy uživatelů na eMac byly velmi pozitivní. Za málo peněz hodně muziky. I přes docela masivně vyhlížející větrání byl eMac tichý i v zátěži. Děti ho milovaly a americké školy byly těchto krasavců plné. Jako útěchu Apple nabídl Mac Mini, který se i s levnějším LCD dal pořídit za cca cenu eMacu.
A máme tu konec dalšího historického kousku. Příště se podívám na zoubek iMacu G5, který se Apple příliš nepovedl a vysvobození přinesl až iMac ve kterém spolehlivě tikal Intel. Ten se mi do historického okénka moc nehodí. Takže po G5 se podívám zase o trochu hlouběji do historie.
 |
| Mohutný výdech chlazení v zadní části. |
Pěkný článek, mám ho doma.