Warning: Undefined variable $devurl in /data/web/virtuals/29377/virtual/www/wp-content/plugins/squared-appstorebox/squared-appstorebox.php on line 205
Alto’s Adventure nebyl nijak revoluční titul, jeho provedení ale bylo velice líbivé, a tak si jej oblíbili nejen kritici, ale i hráči. Proto bylo s podivem, že pokračování v podobě hry Alto’s Odyssey na sebe nechalo tak dlouho čekat.
Tento seriál je zaměřen na jeden i více herních titulů, které zrovna hraji, nebo jsem hrál, v uplynulém týdnu. Nejedná se o recenzi, návod, a ani žádné škatulkování, spíše jde jen o takovou polemiku nad tím, jak jsem na těch hrách vlastně závislý.
Nejdříve mělo vyjít loni v létě, nakonec bylo v App Store k dispozici až s úderem zimy. Vzhledem ale k tomu, že se jedná, oproti předchůdci, o ryze letní titul, hře to rozhodně příliš nepřidalo. Když jste totiž v Adventure sjížděli zasněžené vrcholky hor, zde na vás čeká jedna nekonečná poušť.
Nastavovaná kaše
Bohužel, je to úplně to samé v bleděmodrém, co úspěšný předchůdce. V Alto’s Odyssey se změnilo prostředí, přibyly balóny, od kterých se můžete odrážet, vzdušné víry a je zde ještě jeden zajímavý prvek, to je ale vše. Navíc se i škrtalo. Chybí nejen lamy, ale i různé charaktery.
Samozřejmě je i co chválit. Rozhodně fajn je přítomnost různých powerupů a také úkolů. Ty se totiž snažíte plnit a postupovat tak na vyšší úroveň. Čím lepší sjezdař pak jste, tím dříve si odemknete i speciální prkno, s jehož pomocí nemusíte duny jen sjíždět, ale na určených místech i vyjíždět.
A to je právě ten jeden prvek, který vývojáři přidali. Kde tak můžete činit je evidentní, takže ihned víte, kde se máte správně odpíchnout. Je to sice milé vylepšení, bohužel je jediné. Pořád se tedy jedná o endless běhačku, která je ohraničená jen vaším nabouráním či pádem. Pokud si tedy nepustíte ZEN mód. V něm si můžete plnými doušky vychutnávat hru za poslechu brilantního zvukového podkresu.
Písek za trenkami
Hrajete-li první díl, nemáte příliš důvodu Alto’s Odyssey kupovat. Stejně, jako vás totiž přestalo bavit první dobrodružství, protože mu přeci jen jednou šťáva dojde, přestane vás bavit i odysea. Pokud jste ale první díl nehráli, bude se vám pokračování líbit. Tedy alespoň z počátku, protože je zde silný syndrom monotónnosti.
Pořád je to hezké, pořád se zde střídá denní doba i počasí, pořád také můžete činit backflipy, čímž získáváte na rychlosti, s jejíž pomocí můžete bourat překážky. Proč ale vývojáři nepřidali jiné triky, je s podivem. Dříve či později tak přijde nuda, popřípadě frustrace, že nemůžete překonat nějakou propast. Je to milé, ovládání je extrémně jednoduché, závislí na tom ale prostě nebudete.
