Když se iTunes Store stal modelem pro prodej digitální hudby, snažili se konkurenti najít způsob, jak Apple dohnat. Většina konkurentů nevycházela ze tří pilířů – obchod/software/hardware, zaměřili se pouze na jednu klíčovou věc a to uvázat uživatele ke své službě.
V čele byl Microsoft, který přišel se službou PlaysForSure, partnerstvím, jenž vzniklo mezi výrobci kompatibilního hardwaru a hudebních obchodů (většina z nich nabízela nějakou formu předplatného). Služba byla spuštěna v říjnu 2004 a už od začátku byla velice špatná. Většina smluvních hudebních obchodů ukončila podnikání do několika let a partneři jako byli Archos, SanDisk, iRiver a Creative se vyčlenili jako samostatní hráči.
Služby jako Aol MusicNov, MSN Music, Yahoo Music Unlimited, Sony Connect, MTV Urge, SpiralFrog nebo Ruckus zanikly do jednoho roku nebo dvou let. Microsoft nakonec upustil od projektu PlaysForSure po necelých třech letech a změnil strategii s uvedením Zune – MP3 přehrávače, který byl podobnou kombinací obchodu a softwaru, jakými byly iTunes. Zune však nenašel své místo na trhu a Microsoft alespoň získané zkušenosti využil v následujícím Windows Phone a Xbox Music.
Někteří výrobci ale tvrdohlavě zkoušeli napodobit iTunes a jejich ekosystém. Steva Jobse to nepřekvapovalo a pro časopis Rolling Stone po krátkém spuštění iTunes řekl: „Říci, že Microsoft se může jednoduše rozhodnout kopírovat (iTunes) a okopírovat službu během šesti měsíců, je odvážné prohlášení. Nemusí to být vůbec jednoduché.“
S tím, jak iTunes získávalo na oblibě, rostla také nabídka obsahu. Jeden z největších aspektů dominance Applu v prodeji digitálního obsahu bylo, jakým způsobem společnost dokázala využít získané zkušenosti a aplikovat je na distribuci seriálů, filmů a nakonec aplikací. Společnost vytvořila zároveň distribuční model a model používání, přičemž stejný přístup aplikovala i u dalšího digitálního obsahu.
App Store
Zatímco iTunes Store byl hitem v oblasti hudby, stejnou vlnu nadšení zařazení filmů do nabídky nevyvolalo. Původně bylo sledování seriálů a filmů v iTunes omezeno, mohli jste se jen dívat na svém malém displeji iPodu a na vašem počítači. Apple ale neměl prostředek, zařízení, pomocí kterého by proniknul do obývacích pokojů. Uvedení Apple TV v roce 2007 značně napomohlo rozšíření filmů a přispělo k vyšším prodejům. A jak dnes již jistě víte, Apple vnímá Apple TV stále jen jako hobby produkt. Následné revize a vylepšení storu spolu s Apple TV z Applu udělaly silného soupeře v boji o nadvládu v obývacím pokoji chvíli před tím, než se video zařadilo do kategorie silných stránek společnosti.
Pokud hudba byla hitem a video posléze taky, spuštění App Storu v roce 2008 lze přirovnat ke startu rakety. Uvedení iPhonu v červnu 2007 způsobilo ještě větší rozruch, než uvedení iPodu a uživatelé se rychle dožadovali možnosti rozšíření funkcí drahého zařízení mimo základních 16 aplikací. Applu netrvalo dlouho, než tuto zprávu pochopil a aplikoval. Přes Jobsovo naléhání, že webové aplikace v Safari by byly ideálním mobilním řešením pro vývojáře a uživatele, oznámilo Cupertino budoucí dostupnost plného SDK pro iPhone v říjnu roku 2007. Během prvního týdnu v červnu 2008 uživatelé stáhli neuvěřitelných 10 milionů aplikací. Známý způsob nakupování, hojnost kvalitních free aplikací a zadržovaná poptávka u vlastníků iPhonu znamenala okamžitý úspěch.
Jeremy Olson z Tappity říká: „App Store změnil všechno. Nakupování softwaru bylo tak jednoduché, že jej mohl používat kdokoliv. Každý, kdo chtěl mít legální software na svém zařízení, jej nyní mohl nakupovat levně a jednoduše.“ Z části síla App Storu pramenila ze stejných podmínek pro velké společnosti i nezávislé vývojáře. „Můj malý tým o třech lidech vytvořil aplikace, které byly po nějakou dobu nejprodávanějšími aplikacemi v celém storu a předčily i ty od velkých společností.“ dodává Olson.
Některým vývojářům App Store poskytl značný finanční příjem. David Bernard, který byl úplně na mizině v době spuštění App Storu říká: „Aniž bych měl co ztratit, jsem založil App Cubby a vzal si od příbuzných půjčku na $20 000. …V následujících pěti letech App Cubby vydělalo přes $1 milion.“
Téměř přes noc ekosystém aplikací třetích stran definoval nové funkce smartphonů a nedostatek aplikací byl jednou z příčin těžkých časů ve společnostech jako Palm nebo BlackBerry. Hlavní konkurent Applu, Google, si na druhou stranu vzal některé lekce k srdci. Google Play market pro Android je založen na téměř identických základech jako iTunes s dostupností muziky, filmů, seriálů, knih, časopisů a aplikací.
„Zabijáci“ iTunes
AOL MuicNow: Služba nakoupená od Circuit City v roce 2005 a ukončena v roce 2007. Nabízela možnost stahování hudby a poslouchání na základě předplatného.
Napster: Původně známá služba pro sdílení hudby přes P2P sítě získala mnoho příznivců. Byla několikrát znovu spuštěna pod hlavičkou společností Roxio a Best Buy, než byla nakonec prodána společnosti Rhapsody.
Yahoo Music Unlimited: Spuštěna v dubnu 2005 a ukončena v září 2008. Uživatelé mohli přenášet své předplatné do služby Rhapsody. Služba byla založená na předplatném, ale za poplatek mohli uživatelé hudbu stahovat a vypalovat na CD nebo přenosných přehrávačů.
SpiralFrog: Spuštěna v roce 2007 a ukončena v březnu 2009. Služba založená na reklamách umožňovala stahování hudby zdarma. Skladby nemohly být vypalovány na CD ani nahrávány na iPody nebo Macy a služba měla skladby jen od dvou velkých distributorů.
MTV Urge: Spuštěna v květnu 2006 a sloučena s Rhapsody v srpnu 2007. Služba byla součástí Windows Media Playeru 11 a nabízela předplatné a jednotlivé nákupy.
MSN Music: Spuštěna v roce 2004 a uzavřena v listopadu 2006, když Microsoft zaměřil své úsilí na Zune. Nabízela 1,5 milionů skladeb, ale kvůli problémům s licencemi nabídla ve výsledku jen 1,1 mil.
Imeem: Služba založená v roce 2003 se vyvinula v sociální sít nabízející uživatelům sdílení skladeb mezi ostatními uživateli. Jako SpiralFrog nabízela hudbu zdarma a poté se pokoušela získat peníze prodejem reklamy. MySpace odkoupil společnost a ukončil službu v roce 2009.
Project Playlist: Služba spuštěná v roce 2006 umožňovala uživatelům online přístup k hudbě (nejčastěji nelegální) a vytváření playlistů, které mohly být zveřejněny na MySpace nebo Facebooku. MySpace po žalobě Project Playlistu zakázala sdílení odkazů na své sítí a nakonec služba v roce 2010 zbankrotovala.
Sony Connect: Neúspěšný pokus Sony okopírovat iTunes. Společnost nebyla schopná nikdy své divize hudby, softwaru a hardwaru donutit ke spolupráci. To, co ale službu zabilo, byl špatný software. Obchod byl uzavřen v březnu 2008.
MOG: Služba opět založená na předplatném a spuštěná v roce 2005 soupeřila se službami jako Rdio a Spotify a prodejem levné elektroniky Beats, společností jenž dnes stojí za sluchátky stejnojmenné značky.
ZUNE Marketplace: Pokus Microsoftu o znovuvytvoření integrované služby ve stylu Applu v roce 2006 spolu s přehrávačem ZUNE. Služba nabízela možnost stažení hudby a také ZUNE Pass, předplatné, které zahrnovalo stahování skladeb každý měsíc zdarma. Služba se nakonec reinkarnovala do Xbox Music v říjnu 2012. Na desktopu, mobilní platformě a Xboxu 360 původní aplikace stále funguje.
Vedlejší efekt
I přes veškerý úspěch iTunes si Apple vysloužil také řadu kritiky. Například typické bílé sluchátka nabízejí pouze nízkou zvukovou kvalitu (i když byly lepší než většina dodávaných sluchátek v té době). Pro umělce byl však nejvíce znepokojující koncept prodávání komprimovaných souborů. Nejvyšší kvalita, o níž umělci usilovali při svých nahrávkách, byla ztracena při komprimaci do formátu AAC 128kbps. Hudební trh dva roky před spuštěním iTunes generoval příjmy z hudby pro distributory ve výši $14 miliard. Příjmy z prodejů za minulý rok byly téměř poloviční. Někteří kritici mají pocit, že Apple přispěl k degradování hodnoty hudby.
Ve skutečnosti iTunes ukončily převahu nakupování celých alb a zároveň se Apple trefil do tužeb spotřebitelů, kteří chtěli větší svobodu při výběru a nakupování hudby. Byznys model Applu přivedl zpět praktiky z počátku 90. let, kdy primárním formátem byly prodeje singlů (jednotlivých skladeb). Model singlů se vytratil s nástupem CD a hudební fanoušci byli nuceni platit za celé album, aby získali konkrétní skladby, které původně chtěli. Apple toto pravidlo zrušil a prodával jednotlivé písničky za méně než dolar a vydláždil tak cestu pro budoucí zánik CD.
Možnost zakoupit si jakoukoliv skladbu bez nutnosti nakupovat celé album skutečně posunulo koncept digitální hudby o úroveň výše. Hudební příznivci mohli jednoduše dělat to, co Apple slíbil v roce 2001 v reklamě Rip, Mix, Burn, sdílet a vytvářet vlastní playlisty. Pokud jste někdy používali Spotify, narazili jste na mnoho žánrových playlistů vytvořených uživateli a právě iTunes pomohly zpopularizovat tento koncept. Všem umělcům se ale tato cesta nelíbila, AC/DC, Jon Bon Jovi a Kid Rock byli jedni z těch, kdo kritizovali praktiky Applu nebo neposkytovali své skladby této službě.
Samozřejmě iTunes by zde nebyly, pokud by Store a iPod nebyly zábavné a jednoduché k používání. Apple dokázal spojit uživatelský zážitek a hardware dohromady. Je jednoduché o 10 let později zapomenout jakým fenoménem iTunes a Store byly, a že byly také mnohem lepší volbou na poli ostatních hudebních přehrávačů. Není pochyb o tom, že skvělé UI iPodu, malé rozměry a solidní výdrž na baterii byly hlavním krokem od neohrabaných Jukebox přehrávačů, které nabízely sice vysokou kapacitu, ale za to velmi málo všeho ostatního.
Zdroj: The Verge
