Jon Prosser se v žalobě Applu ohledně úniků iOS 26 brání jen částečně. Přiznává FaceTime hovor s ukázkou funkcí, ale odmítá jakoukoli dohodu i znalost původu dat.
Jon Prosser se v kauze kolem úniků iOS 26 postavil proti žalobě Applu a tvrdí, že nešlo o žádné obchodní tajemství ani koordinované spiknutí. Zároveň ale připouští, že na FaceTime viděl části systému běžící na vývojovém iPhonu, což může být pro soud klíčový detail.
Co Prosser v odpovědi připouští a co odmítá
Prosser podle soudního podání uznal, že se účastnil hovoru přes FaceTime, během něhož mu Michael Ramacciotti ukázal některé prvky a aplikace z tehdy ještě neveřejného systému. Tím ale jeho přiznání prakticky končí. Zbytek odpovědi je postavený na tom, že nešlo o nic, co by samo o sobě spadalo do definice firemního tajemství.
Prosser zároveň popírá, že by věděl, komu vývojový iPhone patřil. To je podstatné, protože Apple tvrdí, že právě na zařízení bývalého softwarového inženýra Ethana Lipnika měly uniknout informace o „iOS 19“, který se později ukázal jako iOS 26. Pokud Prosser skutečně nevěděl, odkud data pocházejí, mění to jeho obrannou pozici, ale automaticky ho to nevyvazuje z celého případu.
Jeho právník navíc tvrdí, že ukázku na hovoru inicioval Ramacciotti, nikoli Prosser. Jinými slovy: i kdyby se soud přiklonil k tomu, že šlo o citlivé informace, Prosser se snaží přesunout odpovědnost na druhou stranu. To je v podobných sporech běžná obranná taktika, ale rozhodující bude, co se podaří doložit komunikací, časovou osou a dalšími důkazy.
Proč je tahle odpověď důležitá pro celý spor
Pro Apple je tato žaloba víc než jen spor o několik ukázek rozhraní. Firma se snaží ochránit vývojové buildy iPhone a ukázat, že úniky z interního prostředí mají reálné následky. Pokud by soud uznal, že šlo o cílené získání neveřejných dat, byl by to pro Apple silný precedent i směrem k dalším lidem kolem vývoje a médií.
Naopak pro Prossera je důležité, že přímo odmítá vědomé zapojení do jakéhokoli plánu proti Applu. Tím si připravuje prostor pro to, aby spor neskončil rychlou dohodou, ale pokračoval před porotou, kterou si výslovně vyžádal. V praxi to znamená delší a veřejně sledovaný proces, kde se bude řešit nejen obsah úniků, ale i to, kdo za ně skutečně nese odpovědnost.
Celá kauza připomíná, jak citlivé jsou dnes i zdánlivě drobné informace z vývojových zařízení. Uživatelé z toho žádný přímý benefit nemají, ale pro Apple je to test důvěry v interní bezpečnost. A pro zbytek technologické scény je to varování, že i jeden sdílený pohled na neveřejný iPhone může skončit u federálního soudu.
Pokud vás téma zajímá víc, přečtěte si také Britská žaloba proti Applu kvůli iCloudu může přinést 3 miliardy liber a OpenAI zvažuje právní kroky proti Applu kvůli Siri a ChatGPT.
Podrobnosti přinesl také Macrumors.
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.