Můj dva a půl roku starý Macbook Pro nutně potřeboval vzpruhu, start trval nekonečné desítky sekund a než se spustil Word, stihl jsem umlít kávu a připravit espresso.
Pokud jsou vám tyto příznaky povědomé a zrovna se vám nechce kupovat nový stroj, existuje možnost pořízení SSD. Ve zkratce: SSD nepracuje s technologií magnetického zápisu jako klasické pevné disky, ale data se ukládají do NAND flash pamětí, které jsou pomocí řadiče reprezentovány jako pevný disk. Když rozpočítáte cenu za 1 GB, zjistíte, že SSD jsou dražší než rotační disky, nabízí ale několikanásobně vyšší rychlost a to je asi ten nejzásadnější důvod proč do této technologie investovat peníze.
Výběr SSD je ta nejsložitější část celého procesu. Existuje spousta výrobců a každý má několik modelových řad a každá řada může mít několik generací. Pomoci s výběrem je opravdu složité a jediná má rada zní: „použijte Google.“ Spousta internetových i papírových magazínů testuje SSD jako o život a neustále hledají ten nejlepší model. Já jsem se rozhodl pro Crucial M4, který se jeví jako velmi spolehlivé a stále velmi rychlé médium.
Dalším kritériem, kde bude potřeba najít kompromis mezi potřebou a finančními možnostmi, je kapacita. Dobře se rozmyslete, jestli není lepší nějakou tu stovku nebo tisícovku připlatit. Pořád lepší když volné místo přebývá, než když chybí. Čím se pravděpodobně trápit nemusíte, je verze SATA rozhraní. Když koupíte disk se SATA 6, pojede na 99 % ve stroji se SATA 3, i když pochopitelně nevyužijete jeho plnou rychlost. U historických strojů s první generací SATA, bych bezproblémový chod očekával také, ale raději to před nákupem vyzkoušejte.
Samotná instalace je snadná. U Macbooku Pro sejmete spodní hliníkový díl (pozor ať neprohodíte šroubečky, ne všechny jsou stejné) a jednoduše vymontujete původní disk a vložíte SSD. Pokud máte potřebné šroubováčky a jste trochu zruční, zabere tato operace maximálně 15 minut. Ti, kteří se netroufají, rádi nakouknout do návodu od iFixit.com.
Dle mě je nejpohodlnější přenos systému nové úložiště: nainstalovat čistý OS X, původní disk připojit přes redukci do USB a v konečném stádiu instalace vybrat přenos nastavení a souborů z jiného disku. Pochopitelně se dá postupovat i jinak, instalace úplně čistého systému bez zálohy, instalace a pak přenos z Time Machine, nebo naklonování disku. Výběr je jen a jen na vás.
Posledním úkonem je aktivace technologie TRIM, ta se stará o to, aby SSD neztrácelo na rychlosti. Přesný popis je ovšem mnohem sofistikovanější a informací chtiví čtenáři se mohou vědomostně obohatit zde. Apple tuto funkci lišácky podporuje jen u SSD, kterou jsou v Macu nainstalovány od výroby. Pokud si tedy SSD montujete sami, TRIM fungovat nebude a dříve nebo později se celý systém zpomalí. Naštěstí existuje neoficiální utilita, která TRIM zapíná. Jmenuje se TRIM enabler a je ke stažení zcela zdarma. Před je důležité říci, že program zasahuje do kernelu a může způsobit nepředvídatelné chování systému a nestabilitu. Osobně používám víc než měsíc a vše je bez sebemenšího problému, ale názory na použití této utility se rapidně liší uživatel od uživatele, jedni doporučují, druzí zase ne a někdo TRIM nezapíná vůbec a dle vlastních slov žádné zpomalení nepozoruje. Teď babo raď. Rozhodnutí nechám jen na vás, jen chci upozornit, že vše provádíte na vlastní riziko.
Pokud jste u HDD nezálohovali a věřili v jeho nedotknutelnost, pak jste odvážní jedinci a přeji hodně zdaru. U SSD je bohužel procento poruchovosti výrazně vyšší. Kolega Pavel Vejnar byl přítomen několika úmrtí SSD a mě samotnému umřel Crucial po třech restartech. Reklamace byla naštěstí vyřešena rychle a já dostal nový kus.Pokud uvažujete nad koupí SSD, rozhodně neváhejte. Můj Macbook se neuvěřitelně zrychlil, při pohodové práce práci je prakticky neslyšitelný a nahoru šla i výdrž baterie. Počítejte s vyššími pořizovacími náklady, ale výsledek stojí za to.
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.