Představte si, že máte obrovskou firmu, která stála u zrodu něčeho velkého. Teď ale vaše produkty nikdo nechce a zbývá pár měsíců, než se to všechno sesype a z velké firmy nezbude nic.
Asi do takovéto situace se dostal Steve Jobs, když se v roce 1997 vrátil do Apple. Firma tehdy neměla zrovna jednoduchou situaci. Jejich stroje nepatřily mezi prodejní hity a vyznat se v tehdejší nabídce bylo docela složité. Ohromné množství šedých krabic, s podivným označením, spoustu drahých projektů bez vize a budoucnosti a situace, kdy levá ruka nevěděla, co dělá ta pravá. S troškou nadsázky to bylo až takto špatné a navíc to přidá článku na dramatičnosti.
Kromě mnohých změn které Jobs po svém návratu provedl, udělal i velkou změnu v nabízených produktech. Apple měl začít dělat jen čtyři druhy počítačů namísto několika desítek zmatečných a překrývajících se produktů. V plánu byly dva přenosné stroje. Jeden pro domácí uživatele, druhý pro profíky. A pak také dva stolní stroje, zaměřené stejně jako přenosné stroje. Toto znovuzrození značky se začalo v 1998, kdy byl představen iMac G3. Stolní stroj pro domácí využití, který veřejnosti vyrazil dech. přesně ten dech, co Apple potřeboval.
Nabízeli ho v několika barvách a v dalších revizích se barevná paleta ještě rozšířila. Neotřelý design bylo to, co Apple odlišilo od ostatních výrobců počítačů. Velmi čistý a příjemný design all-in-one počítače se proste hodil do každé domácnosti a všichni jej chtěli. První verze měla na svou dobu hodně slušnou hardwarovou konfiguraci. Procesor G3 o taktu 233 MHz byl velmi svižný a moderní procesor, kterému sekundovalo 32 MB RAM a 4GB velký pevný disk. Grafická karta ATI o velikosti 2MB poskytovala dostatečný grafický výkon na multimedia, pro které byl tento stroj od začátku konstruován. To důležité byla ale velmi moderní až futuristická konektorová výbava. Po dvou kusech se zde vyskytovaly audio jacky, firewire porty a USB porty. Právě poslední zmíněné porty jsou ukázkou velmi dobrého odhadu budoucích trendů. Dnes je USB jednoznačně nejrozšířenější technologií pro připojení periferií a osobně si myslím, že bude ještě chvilku trvat, než ji nějaká jiná technologie překoná. Dále bylo možné použít stovkovou síť a 56k modem. Pod 15ti palcovou obrazovkou se nacházela kromě stereo repráčků i CD mechanika s vyjíždějícími dvířky. Display měl rozlišení jako dnešní iPad, tj. 1024 x 768 pixelů, což byl na tu dobu výrazný nadprůměr. Počítač poháněl systém Mac OS 8.1. Postupem času bylo možné se propracovat až na Mac OS X 10.3 Panther.
První iMac se dočkal ohromného úspěchu a Apple přinesl slušné zisky. Firma ožila a do dubna 1999 udělala celkem 4 revize tohoto stroje. Poslední verze už měla G3 na 333 MHz, 6 GB disk a lepší grafiku ATI. Systém také povýšil na 8.5.1.
 |
| Velmi sympatická nabídka portů, která není k zahození ani dnes, až na 56k modem. |
Následovala řada s lehce inovovaným designem a slot-in mechanikou. Poslední model, který se prodával od roku 2001 měl procesor G3 na 700 MHz, 60 GB disk, 256 MB RAM a ATI Rage Ultra se 16 MB vlastní video paměti. Byl to také jeden z prvních Maců do který prodával s předinstalovaným systémem MAC OS X (prvních několik kusů mělo ještě systém OS 9). Tato konfigurace přežila až do roku 2003, kdy byla někdy v březnu definitivně poslána na odpočinek. Zasloužený odpočinek pro počítačovou legendu a zachránce firmy Apple.
Dodnes si můžete o nějaký ten iMac G3 zabojovat v aukcích. Než toto historické okénko uzavřu, tak se ještě zmíním o klávesnici a myši, které Apple dodával k těmto krasavcům. Klávesnice byla velmi hezky tvarovaná a obsahovala USB hub. Dva konektory, každý z jedné strany na horní hraně klávesnice. Tento hezký zvyk přetrval u jablečných klávesnic dodnes. Hodně kontroverzním prvkem byl “hokejový puk”. Takto se přezdívalo netypické myši, která měla podobně jako klávesnice USB koncovku.
V příštím okénku se kouknu o generaci dál, na iMac G4, který je podle mě tím nejkrásnějším počítačem vůbec. Pokud máte zájem o nějaký kus historie naší oblíbené ovocnářské firmy, tak si napište na náš twitter, facebook nebo sem do komentářů. Zkusím hrábnou do historických záznamů a sepsat kousek historie s elegancí mě vlastní.
Já jsem byl šťastným majitelem educational macu zvaného eMac s 10.2.8. A kdyby se po pěti letech každodenního intenzivního používání nerozloučil hard disk, sloužil by dodnes. Navíc to byl v té době hezký kus nábytku. Možná by stálo za to ho zmínit, protože když to před někým zmíním, často jsem za blba, který neumí vyslovit iMac, protože o eMacu dost lidí vůbec neví.