Hned v první větě se pokusím vysvětlit dost nezvyklou metaforu. Paní Columbovou zná skoro celý svět, ale nikdo ji nikdy neviděl. Mistra Iveho také moc lidí nevidělo, ale jeho dílo a odkaz zná snad každý fanoušek Apple.
Jonathan Ive, kterému ve firmě zkráceně říkají “Jony” se narodil v únoru roku 1967 v Chingfordu v Londýně. Vystudoval průmyslový design na univerzitě v Northumbria. Původně chtěl designovat automobily, ale nikdy si plně neporozuměl s počítači, dokud na vysoké škole nezkusil platformu Mac. V Anglii do roku 1992 pracoval ve vlastním designerském studiu Tangerine, kde se zabýval designováním třeba i záchodových mís a hřebenů. Až sem je to celkem nuda a jisto jistě by tento človíček zůstal zapomenut, kdyby v roce 1992 nesbalil svých pár švestek a nevycestoval za velkou louži a nenastoupil do Apple.
V roce 1992 neměl Ive žádné velké ambice, stal se řadovým designérem, který si většinu času hrál. Většina prototypů, které v té době vymyslel nikdy neopustila jeho pracovnu. Možná to také bylo tím, že některé výstřelky nebyly realizovatelné z důvodu nedostatku peněz. Jak všichni víme situace ve firmě Apple šla v letech 1992 až 1997 od desíti k pěti, možná i ke třem. Druhý možný důvod je ten, že Jony je podle vyjádření mnoha novinářů velmi tichý až uzavřený člověk. Navíc je velmi skromný, takže když už z něj někdo dostane odpověď, vždy vyzdvihuje práci celého týmu a sebe samého opomíjí. Těžko se od něj dočkate přímé odpovědi, často a rád kličkuje, ale když ne něj netlačíte, dokáže se velmi dlouze rozpovídat o designu a jednoduchosti.
V roce 1997, kdy Jobs nenechal v Apple kámen na kameni, si všiml Iveho a jeho prototypů. Jobs byl unešen. Ive měl stejnou potřebu zjednodušovat jako Jobs, takže si tito dva pánové velmi padli do oka. Oba obdivují průmyslový design firmy Braun. Upřímně řečeno, jestli něco Němci umí na jedničku, tak je to právě průmyslový design. Porsche 911 GT2 nikoho na zadek neposadí, přes 40 let evoluce , která se asi nikdy nedočká revoluce. Lamborghini Aventador jistě rozbuší více srdcí a rozpálí více dívek, ale Porsche nahání větší strach tím, jak obyčejně vypadá. Jednoduchý účelový design, který nedá italskému býku spát. Přes 40 let obav, které mají pořád stejnou tvář. U Apple je to podobné, od roku 1997 se formuje jasná tvář firmy, která straší konkurenci už mnoho let a mnoho ze svých soků nemilosrdně zadupala do země a hodně dalších nechává polykat prach.
Ive dostal důvěru a dostal tým. Tým výborných designérů, kteří byli odsunuti dále od managerů, aby mohli nerušeně pracovat. Důvěra se Jobsovi vrátila. První iMac, iBook a mnoho dalších výrobků postavilo firmu zpět na nohy. Ive toho se svým týmem navrhnul mnoho: krásný iMac G4, první iPod adt. V podstatě má prsty ve všem, co Apple prodával od roku 1997.
Asi nejvíce je hrdý na hliníkovou skříň PowerMacu G5, dnes je použita u Mac Pro. Tvrdí, že existuje cesta jednoduchosti a minimalismu a cesta skutečné jednoduchosti. Při vývoji hliníkové skříně šel cestou skutečné jednoduchosti. Snažil se omezovat, zjednodušovat, věnovat pozornost detailům a mít úctu k materiálu. Proto je Mac Pro tím, čím je. Dovolím si reprodukovat jeho vyjádření k PowerMacu, kdy se jej snažil porovnat s výkonnými stroji z rodiny PC: “Mnohem větší síla je v tom, když povrch nenatíráte pozlátkem naznačujícím sílu.” K tomuto výroku asi není co dodat. A přesně tohoto se Jony drží už několik let.
Rád mluví i o spolupráci s dalšími odděleními. Jobs vytvořil podivnou, ale velmi účinnou hierarchii, kterou Ive označuje jako “hluboká spolupráce” nebo “křížové ladění”. Ive chrlí ohromné množství prototypů z různých materiálů. Začínal s průhledným barevným plastem, který pak vyměnil za plast zářivě bílý, až skončil u hliníku, který je dnes výsostným materiálem Apple.
Ive získal za svůj život mnoho ocenění nejen za design. V roce 2006 mu byl anglickou královnou udělen řád CBE (Commander of the British Empire). Na svém kontě má více než 300 schválených designerských patentů, což je úctyhodné. Tento pozoruhodný človíček jezdí do práce britským Astonem Martin a vychovává dvojčata se svou ženou. Jestli tleskáte Jobsovi, tak zkuste pár plácnutí věnovat i Jonymu.
Přeci jen Ive je kus chlapa a rozhodně to není „človíček“ … Ihned se mi vybavil známý večerníček:o) jinak to byl vcelku hezký článek ;o)