Každá mince má dvě strany, na jedné straně jsou fanoušci Applu, kteří zatvrzele tvrdí, jak je každý výrobek revoluční a skvělý, na druhé straně jsou pak odpůrci, kteří slovo Apple jen velmi těžce cedí přes zuby. Já jsem na hraně, mám Apple rád, ale rozhodně se jej nebojím kritizovat.
Tento článek se snaží zachytit subjektivní dojmy několika lidí, kteří usoudili, že s produkty Apple nemohou pracovat. Velmi rád jsem vyslechl tyto názory a snažil jsem se nad nimi pouvažovat a zamyslet se. A možná jsem v nich našel i trochu pravdy. Já jsem se nikdy nepovažoval za fanatika, ale uživatele a umím uznat, že některé výrobky či služby umí konkurence lépe. Další důležitou věcí je potřeba respektovat názor a rozhodnutí jiných lidí a proto jsem se rozhodl tento článek publikovat zde, na jablečně zaměřeném webu.
Názory zde prezentované se nemusí shodovat s vašimi názory.
Názor číslo 1: Apple je moc drahý
Do jisté míry je možno souhlasit. Pokud se ale podíváme na MacBook Air současné generace, tak je třeba nutně souhlasit s tím, že cena odpovídá tomu, co v balaní dostanete. Velmi, velmi podobné ceny, které se objevují u ultrabooků, to jen potvrzují. Naopak MacBook Pro je poněkud přeceněný produkt, protože si u konkurence můžeme vybrat za stejné peníze mnohem lépe vybavený notebook, který asi nebude tak hezký, ale konstrukčně bude také velmi zdařilý. Produkty jako iPad nebo iPod si za svou cenovkou stát mohou, protože jen málokterá konkurence dosahuje v podobné kvalitě podobných cen. Velmi zajímavou kapitolou je příslušenství. Luxusní drátová klávesnice od Apple stojí cca 1200 Kč, což je za kvalitní klávesnice relativně vysoká, ale odpovídající cena. Skoro 1600 za bezdrátovou variantu a tatáž cena ze bezdrátovou myš je už trochu hůře stravitelným soustem, i když jde o výrobky bezesporu kvalitní. To co u Apple neskutečně vytáčí i mě je cena komponent, při konfiguraci počítače. Na příklad SSD úložiště se dá při konfiguraci zakoupit za velmi příjemné ceny, ale paměti RAM jsou ohodnoceny s vysokohorskou přirážkou účtovanou snad ve výšce 8000 a více metrů. Jen pro příklad, 16 GB RAM DDR3 1333 MHz (4x4GB) se dá do iMacu koupit za královských 13 800 Kč. Ty stejné paměti stojí koncového zakázníka cca 2000 Kč. Skoro 12 000 Kč je slušná přirážka. Verdikt je jasný, Applisté jsou ochotní si za jablečné produkty připlatit, mají v ně prostě důvěru. Argument, že někdo nechce obětovat za notebook 30 tisíc a nepotřebuje hliníkové šasi je v zásadě pochopitelný. Ano Apple je globálně dražší, někdy férový, jindy předražený.
Názor číslo 2: Málá možnost výběru a konfigurace
V tomto bodě se Applisté s PCčkáři asi nikdy neshodnou. Filosofie Apple spočívá v tom, že uživatelé neví co chtějí a jsou pro ně připravena hotová řešení. Stačí jen vybalit a používat. Ve světě PC se ještě stále najde dost nadšenců, kteří pročítají testy a každou jednotlivou součástku svého nového stroje vybírají podle svých měřítek a kritérií. Každý přístup má své pro a proti, a chápu touhu po kontrole u PCčkářů. U mě vyhrála přirozená lenost, takže jsem po letech skládání vlastních strojů a bedlivém výběru koupil Mac a je mi celkem fuk, co je uvnitř. S tímto se ale geekovský duch jen těžko smíří.
Názor číslo 3: Nelogické ovládání MAC OS X
Tento bod je příčinou velmi častých sporů. Applovské „Think Different“ platí u OS X dvojnásob. Častá námitka míří na semafor. Žlutá kulička minimalizuje. Jako jediná plní svou funkci vždy. Bohužel. Červená kulička zpravidla jen zavře okno aplikace a ta potom vesele okouní v paměti RAM. Jako odměnu nabízí bleskurychlý start při dalším spuštění. Někdy ale červená zavře celou aplikaci, prostě jak se programátorovi chtělo. Zelená kulička téměř nikdy nemaximalizuje, ale jen roztáhne okno na velikost, která je snad vybírána na základně násobení času s výstupem pseudonáhodného generátoru čísel. Pro lidi, kteří přechází k Macu je to velmi matoucí. Mě trvalo asi půl roku, než jsem si zvykl na správný jablečný přístup. Už neřeším, jestli červená zavře jen okno nebo celou aplikaci, protože aplikace nezavírám. Na rozmary zelené jsem si taky zvyknul, ale častěji si okno zvětšuji ručně. Další výtka bývá k jednotnému hornímu menu. Na notebooku je to příjemná záležitost, na 27 palcovém iMacu to už taková sranda není. Já jsem se celkem rychle naučil používat klávesové zkratky, takže nahoru do menu skoro nelezu, ale chápu nářky switechrů, kteří zoufalé klikají a najezdí myší kilometry, než se dostanou k té správné položce v menu. Další nářky jako možnost zmenšovat okna jen v pravém dolním rohu vyřešil Lion. Celkem jednoduchá rada je: nepřemýšlet a věřit systému, že ví co dělá. U mě to celkem funguje, ale chápu lidi, kterým tento přístup nevyhovuje. V dohledné době se asi zásadní revoluce v ovládání OS X konat nebude.
Názor číslo 4: Nechci být Apple ovce
Ano, někdy jsou pomatení fanatici důvod, proč se nestát jedním ze stáda. Upřímně, někdy bych se hambou propadnul, když vidím pomatené příspěvky od zaslepaných radikálů v některých diskusích. Přemýšlejte, než se začnete tvrdohlavě rvát za ideály oblíbené značky. Já jsem si vyslechnul názory lidí, kteří se prací s počítačem živí a prezentoval jsem je zde, abych mohl alepoň částečně vyvrátit poslední bod. Někdy není špatné být Apple ovce, když umíte uznat, že být ovce není vždy výhra, a umíte respektovat uživatele, kteří si vybrali tučňáka nebo šli cestou většiny.
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.