Před nějakým časem se nám ozvali vývojáři ze Slovenska, ať otestujeme jejich čerstvě vyvinutou gamesku. Tak jsme se Tiliardu koukli na zoubek.
Trošku logiky, trošku kulečníku a trošku osmibitů. Asi tak nějak by se dala ve zkratce prezentovat tato hra. Abych vás uvedl do obrazu, z osmibitů si hra bere zvuky, kousek grafiky a fyziku. Trošku retro, ale v zásadě zábavné. Kulečník je základním stavebním kamenem hry, ale nevyužívá se úhlu odrazu, úhel dopadu a rotace koule, ale čisté logiky. Takže u tohoto kulečníku potrápíte mozkové závity víc než kdy před tím.
Místo klasického plátna tu máte desku rozdělenou na čtverečky a ze začátku jednu kouli. Číslo koule udává o kolik čtverečků se po strku posune. Prostě podle potřeby jedním tapnutím v bezprostředním okolí barevné koule umístíte kouli bílou a další tapnutím provedete strk. Cílem je pochopitelně dostat koule do děr na co nejmíň pokusů. Pokud máte kouli s číslem pět vzdálenou tři čtverečky od kraje, tak se pochopitelně odrazí, ale jde utopit do tři čtverečky vzdálené díry. Ve vyšších úrovních, už bude potřeba mít počet počet čtverečků do díry přesně spočítaný, jinak tam koule nespadne.
Prvních několik kol je celkem brnkačka, ale pak začne kaše tuhnout a i milovníci logických her se zapotí na místech, kde ani netušili přítomnost potních žláz.
Hra mě bavila a milé je, že se jen tak nepřejí. Grafika je retro, což mi osobně nevadí, ale retro zvuky začnou po určité době lézt na nervy. Naštěstí se dají vypnout a můžete si k Tiliardu pustit svůj oblíbený koncert Sepultury z roku 1996.
Chcete k tomu něco dodat? Napište krátce proč.