Moje první zkušenost s Apple MacBookem

První zkušenost s MacBookem bývá různá, ale většinou se jedná o zážitek, který si dlouho pamatujete. Přečtěte si článek od našeho čtenáře.

Je načase shrnout první měsíc používání stroje, který díky iluminovanému logu nakousnutého jablka na krytu svítí nad ostatními notebooky. Nemohu tvrdit, že jsem zarytý Applista, ačkoliv se v mé domácí a okolní sbírce nachází vice než dost různých přístrojů pana Jobse.

 

Jak jsem se stal postupně závislým

Pěkně popořádku, aby čtenář pochopil můj Apple vývoj a nenazval mě bezduchou ovcí, která slepě následuje aktuální trend a nemá vlastní rozum. Pořádné setkání s Applem, konkrétně iPodem, začalo v době, kdy jsem hodně cestoval, jezdil autem po celé republice a velmi mě chyběla dostatečná zásoba hudby do uší. Nejsem audiofil, nemám hudební sluch, ale pasivní konzumace hudby je něco, co prostě potřebuji ke svému životu. A v autě mě zásobník na 8 CD prostě neuspokojil. Často jsem si vzpomněl, že chci poslouchat něco, co právě nemám s sebou. A tak docházelo pravidelně k tomu, že jsem si zapomněl vyměnit již oposlouchaná CD za něco jiného a podobně.

Jistě, existovaly už přehrávače MP3 hudby, ale kapacita byla neustále omezená – nezapomínejme, že v roce 2006 32GB flashdisk ještě neexistoval (a pokud ano, tak nebyl levný a kompatibilní s tehdejšími přehrávači). Nakonec jsem při svém bloudění narazil na iPod classic 80 GB. 80 GB! Rozumíte? Velikost srovnatelná se starší externím diskem v podobě tří kreditních karet na sobě a s barevným displejem?

iPod Classic

Koupil jsem ho od hocha u Jůessej, zabalený, nový (v době kdy dolar silně poklesl) a začal zkoumat zákoutí Applu, iTunes, kodeků, videa a podobně. Nadšeně jsem si do auta nechal nainstalovat kabel na propojení 30pinovým dockem, který nabíjel, zobrazoval na Commandu (Mercedes-Benz) a měl veškerou hudbu s sebou. Strávil jsem nejeden večer tagováním, úklidem a nahráváním obalů. Tak, aby moje hudbotéka byla v perfektním stavu.

S tímto jsem vydržel dlouho, ačkoliv mi jeden iPod umřel na baterku, pořídil jsem si druhý. A začala móda iPhonů. Protože jsem dříve pocházel z oblasti mobilních operátorů, NOKIA byl pojem a Symbian dával mnoho možností personalizace a drobných aplikací. Jako počítač jsem používal služební HP a potřebu vlastního počítače jsem nepociťoval. iTunes jsem nahradil neinstalovanou aplikací na správu iPodu zvanou Floola.

 

Na iPad nedám dopustit

O to víc mě zasáhl iPad – jednoduchost konzumace internetového obsahu, mobilita, velikost displeje, kvalita zpracování. Nemeškal jsem a pořídil v roce 2012 iPad 2. Četl jsem knihy, stahoval filmy, hrál hry. Měl jsem ho zkrátka rád. Když už mám iPod a iPad, tak jsem do toho praštil a pořídil bazarový iPhone 3GS, v době kdy už dávno frčel 4s. Psal se rok 2013.

Našel jsem si nové zaměstnání, kde mi umožnili začít používat iPad a iPhone k práci – prostě měli emaily na MS Exchange a nebyl problém se připojit. Krátce na to mi iPad ukradli a já věděl, že si nutně musím pořídit nový – opět bazarový, s daty. Opět iPad 2, protože jsem měl externí klávesnici a práce s iPadem začala být více, než smysluplná. Emaily, poznámky v EverNote, synchronizace kalendářů, skoro plnohodnotná klávesnice, nějaké reporty, prezentace na iCloudu vždy k dispozici. Musel jsem si je samozřejmě aktualizovat, ale k tomu jsem měl plnohodnotný notebook, opět HP. Vlastní počítač jsem nepotřeboval, stahování filmů jsem řešil přes notebook, transfer do iPadu pomocí klienta VLC. Ve firmě zpřísnili bezpečnostní politiku a k emailu bylo potřeba přistupovat odemčením telefonu složitým heslem. V květnu 2014 jsem využil nabídky T-Mobile a pořídil 5s s Touch ID, které přístup do telefonu a tím pádem i emailu značně ulehčilo.

iPad 2

iPad mi vydržel do léta 2015, kdy nepřežil pád, praskl displej, ohnul se celý rám a nemělo smysl ho opravovat. Na podzim jsem si pořídil nový, změnil práci, kde sice nebylo možné přistupovat k emailu (speciální nařízení), ale zase byly iTunes jako schválený SW a synchronizace kalendáře fungovala. Na jaře 2016 jsem 5s prodal a koupil 6s. Fascinuje mě 3D Touch. K Vánocům jsem si pořídil hodinky.

A konečně, na jaře 2017 jsem doplnil sbírku o MacBook Air 13“ Mid 2017. Používám ho k práci v kanceláři, doma ke konzumaci filmů (podotýkám, že nemám TV)
v obývací pokoji. Do postele si raději beru iPad – je sice menší, ale zase lehčí a lépe se uklízí před usnutím.

 

A první zkušenost s MacBookem?

Je to vkusný počítač, jehož parametry nedokážu porovnat. Dříve jsem měl vždy kancelářské HP od zaměstnavatele a při běžném použití na emaily, MS Office, internet, poslech hudby či rádia ve sluchátkách nevidím příliš rozdíl. V čem rozdíl vidím, je potřeba minimálně 2 redukcí na připojení nejběžnějších konektorů – RJ45 síť (ano, firemní síť prostě běží na drátech, a ne na Wi-Fi) a buď VGA, nebo HDMI. Podsvícená klávesnice, hliníkové provedení, výdrž baterie, to jsou drobnosti, které v této cenové kategorii jiných notebooků už také existují.

Co je velkým plusem je ovšem rychlost. Víko zaklapnu a nestarám se o nic. Víko otevřu, hodinky mi zavrní (odemykání pomocí hodinek je boží) a já pracuji nebo konzumuji tam, kde jsem přestal. ŽÁDNÁ PRODLEVA, žádné spouštění, nic. Absolutní rychlost. Dalším plusem, který mi přijde perfektní, je ticho. Nic nebzučí, ani větráček se nehne. Jednou, jedinkrát se větrák roztočil, a to v momentě, kdy jsem připojen do síťové nabíječky zpracovával pomocí iMovie 30minutové video.

iSetos MacBook Air 13"

Co mě hodně baví, je telefonování. Děje se pomocí FaceTime Audio. Stiskem CMD + mezerník si ve Spotlightu najdu kontakt, kliknu na ikonu telefonu a telefonuji. Telefon samotný mám někde, nevím kde a je mi to jedno. Standardní sluchátka s mikrofonem připojena, volaný nepozná rozdíl. Stejně jako příjem hovoru – vibrují mi hodinky, na Macu se objeví okno, přijmu hovor a telefonuji. Přepnutí na FaceTime video je otázkou jednoho kliku, kamera je kvalitní a zvuk perfektní. Stejně jednoduché je i psaní SMS. Plně integrované, synchronizované a přehledné.

MacBook Air je lepší notebook, který asi bude zastarávat výrazně pomaleji, něž cokoliv jiného, ale principiálně – prostě notebook. Teprve ve spojení s telefonem, hodinkami, a navíc Apple Airpods (se kterými je jednoduchost použití o další stupeň jinde) to dává tak nějak smysl. Připravte se na buď nutnost alespoň jedné redukce (většinou síť), ale jako samotný kus bych ho asi nechtěl a dal přednost standardnímu notebooku. Je třeba si zvyknout na jiné uspořádání zkratek, znaků, trochu jiné ovládání touchpadu (Trackpad, jak jej Apple nazývá) a myši (jen tak mimochodem, používám bezdrátovou s Bluetooth od Logitechu, se kterou si HP nerozumělo a tady pracuje skvěle.)

Jednotlivé produkty od Applu jsou samostatně krásné a technologicky skvělé. Avšak ve svém osamocení nedokážou nabídnout celý soubor služeb. Teprve dohromady umožňují objevit další dimenzi využití technologie.

Google sice zvládá vlastní systém do počítačů, telefonů, Chromecast pro TV, ale neumí to spojit dohromady. Microsoft vládne světu s Windows, má i telefony, ale to spojení v jeden systém mu taky nejde. Takže ačkoliv ostatní výrobci možná dělají produkty s výrazně lepšími technickými parametry, nikdy nebudou schopni dosáhnout naprostého splynutí tak, jako Apple.

Autorem článku je náš čtenář Jakub Rehounek.

A jaká je vaše první zkušenost s MacBookem? Jste na tom podobně jako Jakub? Napište nám pod článek do komentářů!



Kam dál?